ABECEDA - Vladimír Vácha
Redakce, 7.7.2006
Béčko: Po završení dorostenecké kategorie jsem byl v létě 2001 přeřazen do přípravy „áčka“, ale vydržel jsem tu pouze půl roku. Přešel jsem do béčka, kde jsem setrval prakticky až do léta 2004. V béčku dokonce pamatuji i sezónu, kdy jsme pod vedením dua Březina – Novický zvítězili v župním přeboru a vybojovali tak divizi. Teď věřím, že si nenecháme utéct postup do MSFL. Záleží už jenom na nás.
Za juniorku vždy chodím hrát velice rád, protože je to pro výrazně lepší než sedět ve II. lize. Pro svůj další fotbalový růst potřebuji pravidelně hrát v základní sestavě a právě MSFL by mohla být ideální soutěží.
Cíle: Chci se prosadit do základní sestavy „áčka“. Dosud jsem v ní ve II. lize nikdy nefiguroval. V současné době dávám fotbalu opravdu maximum a věnuji se pouze jemu.
Dorost: Z Brodu jsem po ukončení žákovského věku přešel do jihlavského mladšího dorostu, kde jsem pod trenérem Vítů mohl kopat extraligu. Postupně se zde vytvořil velmi kvalitní tým, ve kterém jsem se sešel s Vaculíkem, Malínkem, Wasserbauerem či Šourkem. Právě Malda byl určitě nejlepším útočníkem, se kterým jsem kdy hrál. Bohužel se nám naše působení nepodařilo završit úspěšnou tečkou v podobě návratu do nejvyšší soutěže. Velké zklamání z neúspěšné baráže proti Opavě už naštěstí pominulo.
Efekt: Rozhodně se nesnažím hrát na efekt. Občas se mi v zápase sice podaří něco navíc, většinou si to však dovolím až za jasného stavu.
Gól: Za „B“ tým dávám docela dost branek, jejich střílení mi však zatím rozhodně nezevšednělo. Ostatně to jako útočník mám v popisu práce.
Havlíčkův Brod: Strávil jsem zde pouze něco přes půl roku poté, co si mne vyhlédli při jednom pohárovém utkání proti mé rodné Lípě. Měl jsem tehdy štěstí, jinak bych asi dnes hrál za Lípu a tady by si mne Vysočina asi těžko všimla. V Brodě mne vedl trenér Čivrný, který zde dal dohromady velmi dobrý tým, ve kterém jsem se například sešel s Brabcem, Šourkem, dnes žižkovským Kalivodou či pardubickým Púčalou.
Jihlava: První druholigovou šanci mi dal ještě trenér Machálek, tehdy však můj přístup k fotbalu rozhodně nebyl profesionální a tak následovalo přeřazení do „béčka“. Zde jsem zpočátku příliš nevycházel s trenérem Březinou, postupně jsme k sobě našli cestu a dnes na něj nedám dopustit. Má zásluhu na tom, že jsem svůj přístup k fotbalu přehodnotil a že jsem se do kabiny „áčka“ dokázal vrátit. Tímto bych mu za to chtěl poděkovat.
V současném mužstvu panuje velká konkurence a zvláště při systému na jednoho útočníka je dost těžké prosadit se do sestavy. Myslím si však, že bych mohl dostat větší herní příležitost. Během krátkých desetiminutových epizod těžko mohu o svých schopnostech trenéra přesvědčit. A sebelepší trénink atmosféru zápasu nahradit nemůže. Na druhou stranu se trenérovi nedivím, že v situaci, kdy bojujeme o přední příčky tabulky, nechce riskovat a příliš zkoušet. Každopádně jsem rád, že se moje pozice v mužstvu postupně lepší.
Zatím nemohu 100% srovnávat, ale už jsem se přesvědčil, že druhá liga je oproti divizi mnohem rychlejší a důraznější. Na hráče je v ní určitě vyvíjen mnohem větší psychický tlak. Nervozitou, jako ve svých začátcích v „áčku“, už naštěstí netrpím.
Koníčky: Rád si zahraju ping-pong a hokej. Ten také rád sleduji v televizi.
Lípa: Odmalička zde bydlím a v místním Sokolu jsem začínal s fotbalem. Momentálně zde kopou 1.A třídu.
Muzika: Mám rád české rockové kapely jako je Kabát či Harlej.
Nápoj & jídlo: Mám rád pivo, z jídel žádné nepreferuji.
Ovlivnění: Svůj fotbalový vzor jsem nikdy neměl, k fotbalu mne však vždy vedl otec. Má mém fotbalovém růstu má velký podíl.
Rodina: U rodičů stále bydlím a jsem zde maximálně spokojen. S přítelkyní Ivanou jsem sice už 3 roky, ale svatbu a stěhování zatím neplánujeme. Oba máme ještě čas.
Touto cestou bych chtěl svým rodičům poděkovat za podporu i v horších chvílích mé fotbalové kariéry. Zároveň bych chtěl využít příležitosti a mamince poblahopřát k narozeninám.
Smůla & štěstí: Nikdy jsem neměl vážnější zranění, na druhou stranu odmalička jsem hodně náchylný na nejrůznější onemocnění. Trpím poruchou imunity, která bohužel už několikrát způsobila, že jsem musel vynechat části důležité letní či zimní přípravy. To logicky mé výkonnosti a pozici v mužstvu příliš neprospělo.
ŠKOLA: Po základce jsem rok a půl elektrotechnickou průmyslovku, kterou jsem však pouze z důvodů neshod s jedním učitelem opustil. Nastoupil jsem do tříletého učebního oboru truhlář, kde to se mnou vypadalo všelijak. Škole jsem se totiž vůbec nevěnoval. Naštěstí jsem dostal více rozumu, učňák jsem dokončil a ještě jsem nastoupil na dvouletou nástavbu s maturitou. Tu jsem před rokem bez problémů udělal a byl jsem rád, že už se mohu věnovat výhradně fotbalu.
TRENÉR: Krom koučů, které jsem zde už jmenoval, zaslouží poděkování mí první trenéři v Lípě – pánové Pavel Havel a Josef Kutlvašr.
Úspěch: Starty ve II. lize či postupy s „béčkem“ jsou určitě příjemné. Já však věřím, že na opravdový úspěch teprve čekám.
Ženy: Osobně jsem maximálně spokojen se svojí přítelkyní.